Mimořádná linka Praha - Tokio, aneb od přímé demokracie k hordám islamistů.

Netajím se tím, že jsem v minulých volbách volil uskupení v té době nesoucí název Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Stejně jako v předchozích volbách Věci veřejné. Jsem prostě naivní volič.

Ona idea přímé demokracie a hraní na vlasteneckou notu je docela fajn tahák, na který dle zdroje www.volby.cz slyšelo v parlamentních volbách přes 300 000 voličů, což považuji za úspěch. Nicméně vhozením lístku do urny má úloha sice naivního, ale zvědavého voliče neskončila. Tomio Okamura, to byl pro mnoho z nás Úsvit, který měl v dobách, kdy mu tento člověk předsedal, celých devět členů. Ani už nevím, proč mi nepřišlo divné, že hnutí nenabírá nové členy a že nikde nemohu najít přihlášku, Okamura plnil Facebook svými posty a fotografiemi a já naslouchal a přemýšlel.

Jako jeho příznivce jsem zabrousil do diskusní skupiny s názvem Fanklub Tomia Okamury, kde, jak jsem se domníval, dostanu odpovědi na otázky, které se mi začaly hromadit v hlavě a na které jsem nenacházel odpovědi. Fanklub jsem po nějaké době dobrovolně opustil, jelikož vysoká míra extrémistických nálad, které tam panují, byla pro člověka mého ražení prostě nestravitelná. Odpovědi jsem ostatně nedostal ani tam, každopádně jsem byl svědkem nekompromisního vykopnutí několika členů fanklubu, kteří se provinili tím, že poukázali na nesoulad Okamurových slov a činů, či se zeptali na nějakou z "citlivých" otázek.

Po pravdě řečeno, slovo populismus jsem považoval v dobách mého oO (opojení Okamurou) za sprosté a iracionální slovo. Jako spousta ostatních jsem si říkal: vždyť on říká, co si myslí většina národa! Čas ovšem ukázal, jak hluboce jsem se mýlil, když jsem od člověka, který se jemu specifickým způsobem soustřeďuje na brnkání na ty nejnižší struny lidské povahy, očekával, že bude své plamenné proslovy vyvažovat konstruktivními návrhy řešení problémů, proti kterým se tak výrazně vymezoval a na něž poukazoval, poukazuje a poukazovat hodlá. Proslov střídal proslov, sliby střídaly sliby, za všechny mi utkvělo vyjádření k tragickým událostem v Uherském Brodě, ve kterém zkritizoval práci policie, to, zda zasáhla, či nezasáhla adekvátně, nechme nyní stranou, ale ve kterém hlavně prohlásil, že se zasadí o to, aby se podobná tragédie již nikdy neopakovala a svůj post doplnil fotodokumentací, na které pózuje při kladení věnců a na zádušní mši za zemřelé oběti onoho masakru. Jelikož jsem huba nevymáchaná, zeptal jsem se jej na jeho profilu, jak hodlá tedy dosáhnout toho, aby se to nikdy neopakovalo, když to slíbil. Jak chce zabránit tomu, aby si duševně narušený člověk opatřil zbraň a použil ji proti nic netušícím lidem. Jak chce zabránit tomu, aby například člověku legálně držícímu zbraň prostě nepřeskočilo a nezačal střílet? Ostatně jako vražedný nástroj lze použít i plynové vedení v bytovém domě. Zeptal jsem se ještě několikrát a jednoho krásného dne mi na Okamurově facebookové stránce možnost přidat komentář zmizela. Podotýkám, odpověď jsem nikdy nedostal. Co jsem ale dostal, byl doživotní ban, protože nepohodlný občan dožadující se odpovědi prostě musí být umlčen.

V těch dobách jsem již plně chápal to, co mi lidé, kteří tohoto politika prokoukli přede mnou, říkali dávno. Slova, slova, aneb slibem nezarmoutíš a dětmi nezatopíš, jak tvrdíval jeden můj dobrý přítel. Zhruba v tom období došlo v Úsvitu přímé demokracie, který se mezitím zbavil jména svého zakladatele v názvu, k celkem pro mne nečekané události, Tomio byl odvolán z funkce předsedy poslaneckého klubu a posléze spolu s jeho věrným souputníkem Radimem Fialou z klubu vyloučen. Dnes již legendární článek Jiřího Kobzy, který vešel do dějin jako venčení prasat u mešit, byl nejspíše pomyslnou poslední kapkou do hrnku, který pln Okamurových vyhrocených výroků na veřejnosti jménem celého hnutí přetekl. Popisovat další události, při kterých byl zbytek Úsvitu označen za pučisty, kteří si usmysleli, že Tomia odstraní z politiky, by bylo asi nošením dříví do lesa. Je třeba podotknout, že to, co podle ostatních členů uvnitř hnutí praktikoval, bylo ideálům přímé demokracie blízké asi jako Grónsko Novému Zélandu.

Nechci se stavět do role všeználka, či brouka Pytlíka, všude jsem nebyl a všechno zdaleka neznám, ale mám za to, že má schopnost vnímat překrucování faktů a jednoduchou rétoriku, která si klade za cíl nahnat politické body do příštích voleb za cenu burcování ultranacionalistických a extrémních nálad, prostě poznám. Tudíž mi po několika výrocích směřujících nevybíravým způsobem k romské menšině, kterou označil paušálně za nepřizpůsobivou, byť se v jejích řadách spousta lidí vyhovujících této definici nepochybně nachází, začal v hlavě blikat výstražný maják. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že se lidé vyhovující této definici nacházejí jen v romské komunitě, naopak, jako člověk pohybující se nějakou dobu v problematice přestupků a správních deliktů musím v zájmu objektivity konstatovat, že jsem dosud až na ojedinělé výjimky v mém správním obvodu řešil přestupky páchané etnickými Čechy, z nich někteří se neváhají chovat způsobem, díky němuž by si o ně člověk lidově řečeno neopřel ani kolo. Člověka nedeterminuje jeho etnický původ, či příslušnost k víře, člověka determinují výhradně jeho činy a postoje, které zastává. Princip kolektivní viny prostě považuji za něco, co je schopno v dostatečné razanci vyvolat mezi lidmi nenávist k ostatním jen proto, že nezapadají do určité škatulky, či je za viníky někdo označí. Historie mi ostatně dává za pravdu a totalitní ideologie ovládající v minulosti Evropu a do nynějška značnou část Afriky, středního východu a Asie, byly a jsou důkazem, jaké důsledky měla, má a mít bude perzekuce lidí na základě odlišnosti od mainstreamu. 

Abych se vrátil k Tomiovi, záplava zpráv o navýšení vlny imigrantů zejména ze zemí subsaharské Afriky, kteří na člunech připlouvají za vidinou lepšího života k jižním břehům Evropy, dodala tomuto snaživému člověku další vítr do plachet k plavbě za sběrem politických bodů. Z poukazování na kolektivní vinu Romského etnika plavně přeskočil na módní vlnu bití na poplach proti hordám muslimských hrdlořezů, které se sem v obrovských vlnách valí ve snaze nás převálcovat, zničit, zmasakrovat a vymazat z povrchu zemského. Podle jím propagovaného pohledu na věc jsou všichni imigranti teroristé, kteří neumí nic, krom střílení z kalašnikova a výroby domácích bomb. Tomio se v momentální době veze na vlně a získává příznivce hlavně mezi skupinou lidí, která se vyznačuje tím, že chce věřit laciným slibům a rychlým a jednoduchým řešením, jakým je například nulová tolerance nelegální imigraci, či zrušení udělování státního občanství. 

Sám chápu ilegální imigraci z Afrických zemí v podobě, jak je nám prezentována a jak ji vnímám očima lidí, kteří se na zákonodárné úrovni pohybují, jako velký problém. Ne, že bych si nemyslel, že mezi těmi tisíci mužů, kteří připlouvají na lodích, či překračují hranice EU balkánskou stezkou, nejsou extrémisté. Je dokonce velká pravděpodobnost, že jsou a svým vystupováním, oblečením a vzhledem tito dobře živení mladí muži rozhodně neevokují dojem uprchlíka štvaného válkou. Nicméně velké množství islámských teroristů a tzv. bojovníků Islámského státu se rekrutuje z potomků přistěhovalců, kteří jsou občany západoevropských zemí a koneckonců i občan Saúdské Arábie či Iráku do Evropy poměrně snadno a legálně dorazí letadlem a napojí se na buňky, které již v Evropě existují. Prezident Zeman před nějakou dobou prohlásil, že ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim, což mi ovšem celkem nesedí například na jednoho z nejznámějších vyšinutých pomatenců posledních let, Anderse Breivika, který chtěl svým neskutečným činem naopak na nebezpečí islamismu a multikulturalismu upozornit, nicméně neméně zrůdným způsobem. Stejně tak mi v zájmu objektivity nesedí Zemanova definice na organizace jako například Irská republikánská armáda, či baskická ETA. 

Jsem si zcela plně vědom toho, že dovoz lidí, kteří jsou odmalička vychováváni v nenávistné ideologii, kterou islamismus nepochybně je, je, a bude pro Evropu problém. No-go zóny kontrolované islámskými patrolami uznávajícími pouze právo šaríja  v západní Evropě jsou toho jasným důkazem. Už jen proto, že islamismus považuji za nebezpečnou totalitní ideologii, jejíž vývoj je podpořen náboženstvím vzniknuvším až 600 let po Kristu a doba osvícení jej proto nejspíše teprve čeká. Navíc vzájemné sympatie vyznavačů islamismu a nacismu za 2. světové války jsou historicky doloženy a obě ideologie vykazují spoustu shodných, či podobných znaků.

Ale vraťme se k Tomiovi. Z mého pohledu se nelze ztotožnit s pohledem na imigranty jako na masu hrdlořezů. Člověk, který si prochází zahraniční zdroje popisují například rozhovory s imigranty v Calais, se může dočíst, že tito lidé směřují na západ prostě proto, že se chtějí mít lépe, než se mají v Africe. Vzhledem k informacím, které se k nim u nic doma dostávají, očekávají, že tomu tak prostě bude a očekávají, že se o ně hostitelské země, které již dnes hořce pociťují plody své neuváženě naivní multikulturní politiky, štědře postarají. Jelikož velká většina těchto běženců pochází z islámských zemí, kde jsou ideologií vymývání mozků vychováváni k nadřazenosti nad ostatními, myslím, že otázka otevřeného konfliktu vyplývajícího z frustrace a nesplněných očekávání na jedné a strachu, snahy bránit majetek a svobodu  na straně druhé, je jen otázkou času.

Na druhé straně z fotografií, které se k nám skrze média dostávají z Řeckých ostrovů, není patrno, že by nezřídka celé rodiny, které prchají ze Sýrie a Iráku před válečným běsněním a perzekucí ze strany islámských fanatiků, připomínaly armády džihádistů připravených při první příležitostí spáchat sebevražedný útok. Ano, nepopírám, i mezi nimi mohou být teroristé. Prostě mohou, nicméně zamezit jim v cestě na místo, kde chtějí škodit, je prostě nemožné, riziko lze pouze do jisté míry zmenšit.  

Ve světle dnešních dnů chápu nyní již v naší vlasti hmatatelné a naprosto konkrétní nebezpečí, které populistické výroky lidí, jako je například Tomio Okamura, podněcují. Tím nebezpečím je radikalizace společnosti na základě vyvolávání strachu. Chápu obavu prostého člověka, který nechce, aby v jeho blízkosti vznikla například šaríjou kontrolovaná no-go zóna, kde si nebude jist vlastním životem. Tyto obavy je samozřejmě nutno vnímat a nabízet reálná řešení, kterými rozhodně není symbolika šibenic, volání po masovém střílení uprchlíků bez rozlišování, topení lidí v přeplněných lodích, věšení politiků na ulicích a vyhrožování fyzickou likvidací. Z toho, co jsem byl a jsem schopen vypozorovat, jde lidem jako je Tomio Okamura o shromáždění co největšího počtu příznivců, aniž by se distancovali od neofašistických nálad, používání nacistických hesel, fotomontáží se symbolikou koncentračních táborů a vůdce třetí říše. 

Mám za to, že dobrý politik by se měl umět proti těmto náladám, které jako rakovina pomalu požírají společnost, vymezit a ukázat ostatním, že jsme pro to, aby naše vláda, která dle posledních zpráv nejedná rozhodně v zájmu lidu, který jí k vykonávání její pravomoci dal mandát a v kontrastu s tzv. dobrovolným přijímáním běženců, jimž kromě provizorního ubytování, jídla na příděl, omezeného pohybu a sociálních dávek, o které ochuzuje vlastní občany, nemá co nabídnout, přehlíží minimálně vážná bezpečnostní rizika, které z jejích kroků vyplývají. Není těžké si spočítat, jak budou po nějaké době eskalovat nálady mezi přijatými běženci a místním obyvatelstvem. A nedělejme si iluze, že vláda, která jedná takto nezodpovědně, bude vlastním občanům schopna zajistit bezpeční a garantovat potenciálním žadatelům o azyl ochranu před útoky radikálů. Pro příklad stačí zajít na západ od našich hranic, kde daleko lépe vybavenější a početnější bezpečnostní složky totálně selhaly. Nicméně sbírat hlasy a hnát křivku politických preferencí vzhůru i za cenu podpory lidí, kteří si slovo vlastenectví pletou s ultranacionalismem a opravdovým rasismem, je něco, co je pro mne jako pro humanistu nepřijatelné a s čím se nikdy neztotožním. Jen pevně doufám, že toto Tomio Okamura pochopí a v té záplavě populistických řečí najde prostor pro to, aby se od projevů extrémismu distancoval. Jelikož teď nejde o muslimy, ale o to, že zrůdná ideologie nerozlišuje. Ve své zaslepenosti je schopna likvidovat všechny, které prst vůdce, imáma, či jiného kazatele absolutní pravdy označí za viníka bez toho, aby se ti, kteří jejich vůli v konečné fázi vykonají, zajímali o to, čím se tito jedinci, či skupiny obyvatel opravdu provinili.

Jak jsem již psal, člověk, který bude vedle mne žít v souladu se svým okolím, pro mne není nepřítelem. Nepřítelem pro mne je a bude ten, který neváhá zneužít ideologie k prosazení jakýchkoli zájmů na úkor druhých.

Na závěr bych rád poukázal na blog Tuniského muslima žijícího v České republice, Hattema Berrezougy, který je nad slunce jasným příkladem, že nezáleží na tom, kde se člověk narodil a k jaké víře se hlásí, ale na tom, co jej určuje, jeho činech a myšlenkách.