Pozadí člověka by nemělo sloužit k zaparkování jeho hlavy, nebo se mýlím?
Socialistické školství nás učilo, že všichni lidé jsou si rovni a máme si pomáhat, proto když bylo třeba, nosili jsme do školy sběr, sbírali podběl a střádali na rudé šátky pro Vietnam a tužky pro Kambodžu. Díky našemu socialistickému zřízení jsme se už v té době měli lépe, než zítra, jak pravila v jednom filmu legendární Helča Růžicková.
Roky utíkaly a já dospíval. Začal jsem si uvědomovat, že občasný dostatek toaletního papíru a pomeranče na Vánoce nestačí. Neměli jsme se jako rodina zle, měli jsme krásnou Škodu 120 L, byt 3+1 a každý rok jsme jezdili na dovolenou k příbuzným na Slovensko. Tatínek s maminkou z nás vychovali slušné lidi a naučili nás, že máme respektovat starší, nekrást a být k ostatním ohleduplní. Ale už na gymplu jsem začal vnímat, že muziku, kterou jsem v té době začal poslouchat, v obchodě neseženu, spolužáci poslouchali Plastiky a DG 307, já žhavil kazeťák německými a americkými thrashovými kapelami. Štvalo mne, že jediný zdroj kvalitní muziky jsou stokrát okopírované audiokazety. Kdo měl štěstí, zajel si do Jugoslávie nebo Polska, tam tahle muzika byla k dostání. Ti šťastnější se podívali přes ostnatý drát západně a po návratu vyprávěli, jaký že to je za železnou oponou fantastický svět. Já nemohl, jelikož jsme měli v rodině členy ozbrojených složek.
Po 89. roce se mnoho věcí změnilo a i když jsem na náměstích klíči necinkal, čekal jsem, že konečně uvidím a uslyším, co jsem do té doby neměl možnost poznat. S každou další cestou za hranice jsem zjišťoval, že na západ od nás žijí lidé a že jsou na náš vkus nepředstavitelně pohostinní a přátelští. Vynalézaví Češi jim za jejich pohostinnost odvděčovali krádežemi v samoobsluhách, vracením prázdných lahví a znečišťováním škarp podél cest.
V Německu, ve Francii, ve Skandinávii, Itálii, Beneluxu, všude jsem potkal spoustu skvělých a srdečných lidí, kteří měli pro člověka, co přišel z jiného světa, pochopení, ochotně se dělili o poznatky a měli pochopení pro mou chabou znalost angličtiny.
Říkal jsem si, že tenhle svět bude jednou i u nás a těšil jsem se na to jak malej kluk. Čekal jsem rok, dva, pět, deset, dvacet let. Obchody se plnily zbožím, co bylo dřív nedostižným snem, bylo najednou k sehnání, člověk mohl cestovat, poznávat svět, vzdělávat se, pokud na to měl a nebál se nebo se prostě jen nebál.
Od roku 1989 jsem poctivě chodil k volbám. Právo volit jsem považoval vždy za privilegium, ne povinnost. A říkal jsem si, že když nám ty politické strany tak krásně slibují světlé zítřky výměnou za náš hlas ve volbách, podpořím je, jelikož jsem i já chtěl prožít svůj život v blahobytu, s jakým jsem se setkával západně od Chebu. Václav Havel nám z balkonu Melantrichu pěl ódy na světlé zítřky, že by se za ně soudruh Husák rozhodně nestyděl, Viktor Kožený nám skrze kupónovou privatizaci sliboval snadné a rychlé zbohatnutí a Václav Klaus prohlašoval, že neexistují špinavé peníze. Prostě ideální místo k žití, myslel jsem a po večerech snil o bezstarostné budoucnosti.
Po spoustě let, kdy jeden rok ubíhal jako druhý a i přes poctivou práci pro mne bylo velice obtížné uživit ženu na mateřské a dvě děti, jsem si říkal: tak kde jsou ti pečení holubi, co nám měli lítat do úst? Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že prostě neměli šanci a vlastně ani nechtěli překročit železnou oponu, která sice již fyzicky padla, ale přitom nás jako pomyslná Velká čínská zeď stále oddělovala od vyspělého světa.
Namísto čekání na zázrak jsem pomalu začal sbírat rozum do hrsti a kromě práce v porcelánce a hoblování kytary v metalové kapele jsem začal pomalu studovat příčiny, proč, když všichni pracujeme a řádně platíme daně, se už sakra nemáme tak dobře jako ti zápaďáci.
Překvapivě jsem zjistil že příčina je ve svobodě a demokracii. V našem, českém, pojetí svobody a demokracie. Ten skok z reálného socialismu k tržnímu hospodářství, jak s oblibou opakoval báťuška Klaus, byl pro nás fatální. 40 let plnění pětiletek a předhánění se ve výrobě oceli a betonu na nás nechalo následky, které zasáhnou ještě děti našich dětí. Zprůměrovatěli jsme, ještě stále v nás přetrvává pocit, že pokud vystoupíme z řady, je to špatně. Co by tomu totiž lidé řekli.
Jdeme k volbám a hodíme hlas. Pokud k těm volbám jdeme. Házíme do uren obálky s lístky těch samých nebo převlečených uskupení a pořád čekáme na zázrak, který nepřijde. Pivo, které u nás ještě stále není tak drahé, abychom u něj nemohli nadávat na politiky, kterým jsme před krátkým okamžikem dali svou důvěru, nám stačí ke štěstí. Máme za to, že vhozením hlasu do urny naše práce voliče končí a zbytek za nás udělají ti, na které tak vehementně nadáváme, ale přesto je stále dokola volíme a ve skrytu duše doufáme, že teď už to bude lepší, neb slibem nezarmoutíš.
Snahy o změnu systému a posun výkonu moci směrem k nám, voličům, komentujeme slovy: na to nejsme připraveni.
Ano, nejsme připraveni převzít zodpovědnost. Nejsme připraveni převzít zodpovědnost za naše pokažené životy a za to, jaký svět zanecháme našim dětem. Stále s námi cloumá závist a namísto pozitivního impulsu a zdravého soutěžení v nás fakt, že si soused koupil nové auto vyvolá myšlenku, že si na to prostě nemohl vydělat a rozhodně si na to nakradl.
Žijeme ještě stále v reálném socialismu a v pouhé iluzi, že jsme pány nad svým osudem. My jimi ani být nechceme, takhle je to totiž jednodušší, po bitvě je každý generál a při nadávkách na systém chutná to pivo opravdu výtečně.
Co říci na závěr? Vytáhněme konečně hlavy ze svých pozadí. Uvidíme, že svět je barevný a krom hnědé barvy má ještě nepřeberné množství jiných.
Vlastislav Slíž
Allahu akbar! Ehm.... Dobré ráno, Evropo.
Jak je to dlouho, co jsme si v médiích mohli přečíst o útoku islamistického magora na francouzské vojáky? Týden? A držte si klobouky, jedeme dál! Tedy my ne, ale dodávka, osobák, náklaďák.
Vlastislav Slíž
Kauza Čapí hnízdo, aneb je Andrej Babiš opravdu mučedník?
Delší dobu nepíšu blogy, neboť v podstatě není o čem. Je spousta zdatnějších rétorů než já a s jejich názory většinou souzním. Ale na toto téma bych rád přispěl svou trochou do mlýna.
Vlastislav Slíž
Miloš Dodo Doležal - Ohněm (2016)
Málokdy se stává, že bych psal recenze na hudební alba, ale v současné době poslouchám jedno tuzemské, kterému stojí za to udělat trochu reklamu, i když to rozhodně nepotřebuje.
Vlastislav Slíž
Hrad versus "několik brad"
Malé zamyšlení nad dnešním svátkem a vším, co se odehrává v naší vlasti za několik posledních let. Nemíním se nějak blíže zaobírat medailí pro pana Bradyho, kterého jsem, a věřím, že většina z vás také, nedávno neznal.
Vlastislav Slíž
Pohádka o netolerantním sousedovi
Milí přátelé, povím Vám pohádku. Byl, nebyl, ale hlavně je, jeden panelový dům a v něm bydlí paní, která má produkt vzájemné multikulturní a politicky korektní náklonnosti s příslušníkem jiné kultury.
Vlastislav Slíž
Islámský stát dělá přesně to, co deklaroval.
A Evropa nedělající nic proti tomu, aby mu v tom zabránila, se pomalu mění v absurdní parodii sebe sama.
Vlastislav Slíž
Dvakrát měř, jednou řež! Než se strhne opravdová řež!
Od června roku 2015 jsem členem té údajně xenofobní a rasistické strany s aktuálním názvem Úsvit s Blokem proti islámu. Od listopadu jsem předsedou Karlovarského kraje.
Vlastislav Slíž
Zastřelte Miloša, aneb quo vadis, Bohúšu?
Být premiérem naší republiky je v dnešní době asi rozhodně nezáviděníhodná věc. Kdejaký prezident vás chce nechat zastřelit samopalem sovětské výroby a navíc si z vás občané země dělají nepokrytě srandu.
Vlastislav Slíž
Mimořádná linka Praha - Tokio, aneb od přímé demokracie k hordám islamistů.
Netajím se tím, že jsem v minulých volbách volil uskupení v té době nesoucí název Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Stejně jako v předchozích volbách Věci veřejné. Jsem prostě naivní volič.
Vlastislav Slíž
Odpoledne v Kauflandu aneb i muslimové chodí nakupovat
Někdy si člověk v nákupním centru uvědomí věci! Třeba že muslim nemusí být islamista a křesťan nemusí být anděl.
Vlastislav Slíž
Když vy přistavět, tak my to poženem vo štok, když vy břízolit, tak my kachličky.....
... a kdy vy neschválíte registrační pokladny, tak my vám zvedneme daně! Držte mě... držte mě! Tak kde jste?!
Vlastislav Slíž
Mámo, my do tý Itálie nakonec ani jet nemusíme, ona přijde za námi, aneb....
....Evropa se plnou parou řítí do průseru. Za Paroubka se říkalo plnou Parou Back. Dnes si mnozí z nás říkají, jak by tady bylo krásně. Ještě že se toho Rudolf Hrušínský nedožil.
Vlastislav Slíž
Tak na tu dovolenou do tý Itálie, mámo, nespíš nepojedem...
Co je to dneska za den. Ráno otevřu noviny, uprchlíci. Kouknu na internet, uprchlíci, podívám se do mobilu, uprchlíci. Bojím se otevřít plechovku rajčat, aby z ní nevyskákali uprchlíci. Akorát nevim, co dám do těch špaget.
Vlastislav Slíž
Vrtěti premiérem: aneb diagnóza Nečasová...
Nadpis článku je, pravda, trochu zavádějící, ale asi jsem nebyl sám, koho v pauze mezi administrativní činností nadzvedl ze židle palcový titulek hlavních zpráv všech mainstreamových médií (přiznám se, že i já je někdy čtu).
Vlastislav Slíž
Jak jsem se stal "názorovým extrémistou".
Tedy myslel jsem, že můj první blog bude šťastný, veselý, optimistický, ukazujíc jistoty světlých zítřků. Houby s octem, cituji letošní maturitní test z češtiny, bude temný a realistický, Vánoce jsou taky jen jednou v roce.
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1624x